Jak se učíme spěchat

velký a malý šnek, výchova k rychlosti„Už máš ty boty konečně obuté? Ne? Tak já to za tebe udělám.“ 

„Pohni si. Takhle se tam nikdy nedostaneme.“

„Prosím tě, dělej. Vždyť to nestihneme.“

Ani stoprocentně trpěliví rodiče se asi občas nějakému tomu „pohni si“ nebo „honem, spěcháme“ nevyhnou. Je však dobré si dopady rychlé výchovy uvědomovat a přemýšlet o nich.

Dítě je malý nesnesitelný guru pomalosti.  Na všechno si dává dostatek času. Je to takový mistr vědomého života, až to nás dospělé může vytáčet k nepříčetnosti. Ono je to vlastně inspirativní, že děti ještě nejsou naším věčným spěchem zkažené.  Na procházce v neděli odpoledne si to možná můžeme i trochu užívat. Ale většinou prostě nemáme možnost svým dětem dát časový prostor, který potřebují. Je to tím, že sami příliš spěcháme.

V rámci socializace je potřeba z tvorů přirozeně pomalých a velmi citlivých k vlastním potřebám udělat méně vědomé, za to však výkonné bytosti. K spěchu jsou děti v rodinách vedené od malička. Už v době, kdy přicházejí do školy, spěchají mnohem víc, než by bylo přirozené. Naučí se to doma a ve školce. No, a u školáků se tempo začíná vyhrocovat. Ve vzdělávacích zařízeních paní učitelkám ani nezbývá nic jiného než chtít po dětech rychlost. V počtu dvou, ve škole i jednoho dospělého na třicet dětí není možné trpělivě čekat, až si Mařenka spapá rohlíček a Honzík sám zaváže botičky. Tímto článkem nechceme odsuzovat žádného rodiče ani učitele za to, že na děti spěchají. Víme, že to někdy jinak není možné. Chceme jen sdělit svůj názor na to, v čem a jak nejčastěji útočíme na přirozený vztah k času, který děti mají.

 

Co vede děti k rychlému povrchnímu životu

Nepřehledné, neuklizené prostředí

Dítě zvládne v rámci svých možností udržovat pořádek. Rok a půl staré dítě dovede pochopit, kam která věc patří a umět ji odnést na místečko. Neměla by to za něj dělat maminka (i když zpočátku bude potřeba její vydatná pomoc a hlavně motivace). Je zřejmé, že v nepořádku děti cítí menší komfort a hlavně mají tendenci rychleji střídat činnosti. U ničeho nevydrží a učí se tak zrychlovat své životní tempo.

Příliš mnoho podnětů

Jak často naříká starší generace, dnešní děti opravdu mají příliš mnoho hraček. Čím méně hraček dítě má, tím je kreativnější a tím déle si dovede s některou z nich hrát. Je pro něj také snadnější udržet pořádek a má tendenci o věci více pečovat.

Vysoké ambice rodičů

Velmi často po nich chceme, aby něco uměly dřív, než jsou na to připravené. Ať už jde o používání nočníku nebo o to, aby se dcera naučila psát, rodiče často tlačí děti do věcí, na které ještě nemají a používají k tomu nejrůznější strategie, které pohodu domů rozhodně nepřinesou. Dělají to buď pro svou pohodlnost, nebo pod tlakem okolí. („Co by si lidi pomysleli o tom, že ho ještě uspávám.“) Takové děti si zvyknou na to, že je na ně spěcháno bez ohledu na jejich potřeby a v dospělosti budou stejně zacházet samy se sebou i s druhými.

Hodně se mluví také o tom, že dnešní děti jsou tzv. „překroužkované.“ Jako školní psycholog jsem se setkala s rodiči, kteří chtěli, aby jejich děti měly deset kroužků týdně. To znamená dva každý den po škole. Kdybyste se chtěli vžít do toho, jak jim při tom bylo, představte si, že v pondělí po práci běžíte na angličtinu a pak na plavání, v úterý na keramiku a pak na atletiku, ve středu na kroužek školních novin a na hokej. Já osobně už bych ve čtvrtek ani nevstala.

Nesmyslné požadavky vzdělávacího systému

Děti a mladí lidé se učí zbytečně velké množství informací. Neustále jsou žáci zkoušeni z věcí, které by si mohli situačně zjistit během několika minut, kdyby věděli kde. Nakonec to v dospělosti stejně musí mnohokrát udělat, protože právě takové informace máme tendence zapomínat. Žáci a studenti se často „šrotí“ nazpaměť, protože chtějí mít výborné výsledky. Hloubka pochopení je však minimální.

Podpora nesamostatnosti

Většina dětí toho, co se týče sebeobsluhy, prací v domácnosti i samostatné přípravy do školy zvládne mnohem víc, než se zdá. Ze spěchu často děláme věci za ně – ano většinou je rychlejší tříletého caparta obléknout sami, než to nechat na něm. Akorát si tím pádem neuvědomí, že to dokáže i sám, takže zpětně (až mu bude šest a bude chtít stále oblékání po vás) tím moc času neušetříte. Také ve škole a školce se příliš často přichází k hotovému – oběd připravují paní kuchařky, třídy uklízí paní uklízečka. Zatímco doma můžou rodiče při domácích pracích minimálně pozorovat, v lepším případě se zapojovat, ve škole je viditelný pouze produkt. Snadno tak dítě přestane vnímat hodnotu času, který lidé do práce vložili.

Nerespekt k individuálnímu tempu

Dětí ve třídách je příliš mnoho. Učitelé nemají šanci poskytnout každému tolik času, kolik by potřebovalo. Také mezi sourozenci mohou být značné rozdíly. Některé děti prostě potřebují pracovat v pomalejším tempu, a když je jim poskytnuto, jsou schopné dosahovat skvělých výsledků. Tomu brání přežitky typu „desetiminutovek“, her typu „kdo řekne první kolik je 3×3, dostane bonbon“ a „kdo dojí první jídlo je král.“ U pomaleji fungujících dětí takto často vznikne pocit ponížení, přestože kdyby měly o deset sekund víc, odpověděly by na otázku správně. Je jasné, že ve škole musí zůstat určitý tlak na výkon. Nejde předstírat, že nic jako objektivní výsledky neexistuje. Děti by však neměly být známkovány za rychlost, ta může být totiž velmi povrchním výsledkem.

 

Co chceme po dětech v naší kultuře tradičně příliš brzy

 Samostatné spaní

Člověku jako živočichu je nepřirozené usínat sám. Pro mnoho dospělých je těžké usnout sami v manželské posteli, když je manžel nebo manželka na služební cestě. Po svých ročních dětech však klidně požadujeme, aby dokázaly usnout sami v pokoji v postýlce, do které by se vešly pětkrát. Někteří rodiče to dělají i přesto, že jejich dítě jim svým vytrvalým pláčem dává dostatečně najevo, jak moc ho přetěžují.  Někteří to dokonce považují za odbornou metodu zdravého usínání.

Odstavení od prsa

Sát je pro děti přirozená potřeba. Samozřejmě ne každá matka má možnost kojit, ale pokud ji máte, odstavte dítě, až budete chtít vy sama bez ohledu na názory okolí. Moderní medicína v čele se Světovou zdravotnickou organizací doporučuje kojit dítě do dvou let. Emocionální i nutriční význam má však každý odkojený měsíc.

Schopnost ovládat vlastní emoce

Do tří let (někteří psychologové udávají do šesti) je většina dětí silně emočně labilních. Mnohem labilnější jsou ty, jejichž rodiče po nich požadují, aby se nevztekaly, neplakaly, nekřičely radostí apod. někdy dokonce pod výhrůžkou trestu. Dítě dozrává k ovládání svých emocí mnohem později než většina rodičů a vychovatelů předpokládá.

Přestože si to nikdo nepřejeme, naše dospělá rychlost, kterou už jsme vzali za svou, a možná nám připadá úplně normální, není dobrá pro děti. Ještě více než je tomu u dospělých, může narušovat jejich vztahy, soustředění a dobrý pocit ze sebe i z okolí. Pokud se chcete tomuto trendu u svých dětí postavit a zajímá Vás, jak vychovávat své děti pomalu, přečtěte si článek, jak se postavit rychlosti ve výchově.

                                                                                                                                                    Zuzana Zavadilová

                                                                                                                                                    www.budsnek.cz

Uložit odkaz do záložek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. více informací

Co jsou soubory cookies? Soubory Cookies jsou malé datové soubory, které se ukládají do speciální schránky prohlížeče na počítači uživatele. Jsou nezbytné pro některé funkce webových stránek, jako je například přihlašování a často se využívají také pro sledování chování uživatelů na webu. Informace uložená v cookie může mít vztah k chování návštěvníka webu při procházení internetové stránky, nebo obsahovat jedinečné identifikační číslo, takže si jej webová stránka bude moci „pamatovat“ při jeho příští návštěvě. Využívání cookies lze zakázat ve většině internetových prohlížečů.

Close