„Děti mohou jen žít, dospělí musí zápasit.“ Tolstoj
Jestli se Vám líbí myšlenka zpomalení, učte se od dětí. Pokud žádné nemáte, někde si je půjčte (jejich rodiče Vám budou určitě vděční). Ideální věk je asi dva roky, ale menší (dlouhý pohled do očí novorozeněte) i větší (dlouhá rozmluva na téma „a prooooč“) je také dobré.
S dětmi dostanete příležitost dělat věci, které byste normálně rozhodně nedělali. Tak například já a můj manžel jsme od té doby, co máme děti, začali po mnoha letech: malovat pastelkami, vodovkami, prstovými barvičkami a speciálními barvičkami na vanu, zpívat písničky, i když normálně se zpívat stydíme, tancovat jen tak doma, vymýšlet si příběhy, lézt po prolézačkách… Zkrátka dělat spoustu věcí jen tak bez očekávání nějakých výsledků. Moje pětasedmdesátiletá babička napsala mé dceři dopis s vystříhanými a nalepenými zvířátky. Teď prý šije oblečení na její panenku. Děti Vás zkrátka přimějí být tvořiví. A to je přesně to, co člověka zpomaluje a zcitlivuje k světu okolo.